Na domácí politické scéně se dějí věci. A ne zrovna malé. Okurková sezóna v periodikách definitivně skončila a titulky novin praskají ve švech – vyděračské SMS prezidentovi, vyhrožování neziskovkám, chaos v zahraniční politice, „čistky“ v institucích. Ještě že si člověk může občas ‚pročistit‘ hlavu na demonstraci. A běda, když otočí stránku na zahraniční rubriku– Trump je samolibý šílenec, to už asi nikoho nepřekvapí, jenže když se člověk rozhlédne, zjistí, že podobných individuí se tam „nahoře“ nahromadilo víc než dost. Člověku by se chtělo smát, kdyby to nebylo spíš k pláči. A možná i trochu k obavám. O to mileji pak působí náš malý litomyšlský rybníček, útulný žabinec uprostřed blat, kde se rybky honí za mouchami jen z hladu a žáby si kuňkají pořád tu svou. Najednou se i to, čemu jsme ještě nedávno říkali nuda a stereotyp, ukazuje jako něco vzácného: řád, pravidelnost, rovnováha. Neměnil bych. Petr Jiříček